Rod Tropheus

   Rod  Enantiopus – samci dorůstají do 15 cm, samice jsou o 20-30% menší. Je vhodné je chovat v delších nádržích (kolem 150 cm a více), neboť jsou to ryby písečné mělké zóny, kde nejsou úkryty a v případě nebezpečí se zachraňují útěkem do dálky. Už jejich dokonalý hydrodynamický tvar ukazuje, že jsou schopny bleskurychle vyvinout velkou rychlost pro svoji záchranu. Z tohoto důvodu doporučuji ryby chovat v nádržích, ke kterým se přichází, pokud možno, zepředu, aby nás viděly již z větší dálky a jejich úlek při přistoupení ze strany byl eliminován na minimum. Samozřejmostí je dokonalé přikrytí nádrže, abychom se vyvarovali zvyšujícího se počtu sušených ryb kolem nádrže.

  V chovné skupině je lépe mít více než jednoho samce, kteří budou při častém imponování ukazovat svoji barevnou krásu. Jejich vnitrodruhová agresivita není tak vysoká, že by dominantní samec své slabší soky zabíjel, jak to známe např. u rodů Tropheus, Neolamprologus a dalších, když jim neposkytneme dostatek prostoru.

  Počet mladých z jednoho výtěru se pohybuje řádově v desítkách. Zaznamenal jsem i ojedinělé výtěry o 70-80 kusech mladých, ale průměr se pohybuje mezi 20-50 kusy.

  Kvalitu vody doporučuji udržovat na velmi dobré úrovni jako ostatně u všech písečných cichlid z jezera.


Enantiopus melanogenys

 Enantiopus melanogenys – samci tvoří v písku při tření v průměru až několik desítek cm široké ale mělké „lavory“, do kterých lákají samice svolné ke tření.

          


Enantiopus sp. „Kilesa“

  Enantiopus sp. „Kilesa“ – tento druh se vzhledově podobá druhu E. melanogenys, ale svým chováním při tření se blíží spíše rodu Xenotilapia. Samci při tření staví typické pískové věžičky či pyramidky, které známe např. u druhu  Xen. ochrogenys, jimiž ohraničují své nejužší třecí teritorium. En. spec. „Kilesa“ je z hlediska odchovu mladých náročnější, než En. melanogenys.