Rod Tropheus

 

     Původní rod Lamprologus byl rozčleněn na rody Altolamprologus, Lepidiolamprologus, Neolamprologus,  Lamprologus a Variabilichromis. Rod Neolamprologus je nejpočetnější a zahrnuje v sobě v současnosti okolo 45 karnivorních druhů. Většina z nich jsou litofilní cichlidy kladoucí jikry do různých skalních úkrytů. Několik zástupců si vybralo v průběhu fylogenetického vývoje za své úkryty  prázdné ulity plžů Neothauma tanganicense. Ryby jsou většinou párové a o své potomstvo se stará otec i matka řádově několik měsíců. Vývoj nakladených jiker trvá zhruba 70 hodin, než se z nich vylíhnou embrya. Dalších  6-7 dní  larvy spotřebovávají žloutkový váček a po jeho vstřebání přecházejí na exogenní výživu a  začínají aktivně lovit potravu. Většina druhů je teritoriálních a je proto lepší je chovat po párech, případně ve skupině ve velikostí odpovídající nádrži, aby nedocházelo k šarvátkám nezřídka vedoucím až k usmrcení slabšího jedince.

 


 
Neolamprologus buescheri
 
     N. buescheri – tento druh obývá v několika formách jižní polovinu jezera v hloubkách 20 - 40 m. Počet mladých z jednoho tření je poměrně malý (10 – 20 kusů), když zůstane potěr u rodičů. Nakladených jiker je však podstatně více. Při čištění nádrže jsem např. nalezl v úkrytu 65 jiker, které jsem přenesl s podkladem do elementky, aby rodiče jikry nepozřeli, když už jsem pohnul s kameny a odchoval jsem všechny. Vypadá to, že rodiče počet jiker či larev redukují na pro ně únosnou míru. Neplatí to však při více odchovaných generacích od jednoho páru, kdy kolem rodičů plave třeba 100 mladých v různých velikostech.
 

     

 

Neolamprologus savoryi

       

 

Neolamprologus longicaudatus

     N. longicaudatus – má dvě doposud známé formy podle místa výskytu – Kavalla a Ubwari. Obě obývají skalnatý biotop v hloubkách okolo 20 m. Samci formy Ubwari, kterou chovám, dosahují velikosti 12 cm, samice 9 – 10 cm. Ryby se mi začaly třít až ve věku zhruba 3 let, kdy už jsem si myslel, že je budu muset zařadit mezi druhy, které se mi nepovedly rozmnožit. Z jednoho tření jsem odchoval vždy 30 – 50 ks mladých.

                  


Neolamprologus nigriventris

     N. nigriventris – zástupce tohoto druhu chovám již řadu let a nemohu říci, že jsem našel návod na jejich rozmnožování. Sice jsem ojedinělé odchovy zaznamenal, ale nedokážu specifikovat, co je zrovna přimělo ke tření. Proto mě tyto ryby zajímají i nadále. Dorůstají kolem 10 cm a jsou vnitrodruhově velmi agresivní. Nejlépe je chovat je v páru ve větší nádrži s více úkryty. Chov ve skupině vyžaduje délku nádrže kolem 2 m a ani tak není zaručeno, že nedojde k zabití slabších jedinců.

              


Neolamprologus pectoralis

     N. pectoralis – jeden z klenotů jezera a současně jeden z největších zabijáků. Z těchto důvodů je dosti vzácný v chovech akvaristů i v nabídkách importních firem. Vyskytuje se, podobně jako N. nigriventris  v hlubších skalnatých zónách jezera. Velikost dospělých ryb je udávána 10 cm. Můj největší samec měřil 13 cm a samice měly kolem 11 cm. Na tomto druhu jsou nejkrásnější velké vějířové prsní ploutve. Pro chov je nutno použít dostatečně dlouhou nádrž s velkým množstvím úkrytů. I v takovýchto nádržích ale samec dokáže najít ukrytou samici a zabít ji i když spolu sdíleli tuto nádrž třeba rok. Poprvé když jsem tyto ryby před lety přivezl jako mladé od dnes již zesnulého Marca Danhieuxe, jsem se divil, proč je jejich cena tak vysoká. Dodnes si pamatuji jeho slova, když mi říkal – to poznáš, až ryby dospějí a budeš se snažit je odchovat. A měl pravdu. Jediný samec postupně zabil šest samic, z nichž s některými z nich se vytřel, s některými nikoliv a nic na tom neměnil fakt, že jsem jednomu samotnému páru poskytl sedmisetlitrovou „vytíračku“ nebo byl umístěn mezi jinými druhy ryb. Samozřejmě v hodně zarybněné nádrži se agresivita samce eliminuje na minimum, ale tím se i připravujeme o možnost odchovu, protože ryby jsou rušeny.

                 


Neolamprologus furcifer

      N. furcifer – velmi zajímavý zástupce rodu vyskytující se v celém jezeře v oblastech tvořených převážně velkými skalními bloky. Samci dorůstají až 17 cm, samice   13 – 14 cm.  Jejich velikosti je nutno přizpůsobit velikost nádrže (400 l a více). Tento druh je náchylný k poruchám plynového měchýře (hlavně při transportu), takže se často setkáme se špatně plovoucími rybami.

     

   


Neolamprologus sexfasciatus

     N. sexfasciatus – druh zahrnuje tři barevné formy. Dvě severnější žluté, z toho jedna ze západního konžského pobřeží jezera, druhá z východního tanzánského  a jižní modrou známou jako „Sambia“.  Zajímavostí u tohoto druhu je standardní množitelnost žlutých forem, zatímco modrá forma dosud nebyla odchována v akvarijních podmínkách i když je importována téměř 25 let.. Tyto ryby jsem v průběhu let zakoupil v Německu již třikrát, vždy to byli téměř dorostlí odchytoví jedinci a samozřejmě jsem se pokoušel je rozmnožit. Dopadl jsem stejně jako všichni ostatní, tzn. neúspěšně. Od  několika německých akvaristických kolegů, které zajímají také tyto obtížně chovatelné či odchovatelné druhy jsem dostal stejné negativní zprávy. Několik chovných párů , které jsem sestavil nebo nechal vybrat ve skupině, se chovalo vždy naprosto stejně. Ryby si po kratší nebo delší době soužití vybraly třecí místo, vyčistily ho, samec lákal samici do úkrytu, ta zešedla (podobně jako to známe u druhu N. tretocephalus), následovala ho do úkrytu, ale tím všechno končilo. Nikdy jsem nezaregistroval ani jikru. Nevím, jestli je u této formy taková potravní specializace, že nedostatek některé látky způsobí úplnou absenci rozmnožovacího aktu nebo je příčina jinde, ale rozhodně se budu pokoušet o zdolání této akvaristické „sedmitisícovky“ i nadále.