Rod Tropheus

 

 

  Rod Xenotilapia zahrnuje několik druhů písečných cichlid většinou obývajících mělké zóny.

  Do tohoto rodu byl nyní zpětně systematicky zařazen rod Enantiopus, který z něj byl před několika lety na základě několika anatomických znaků vyčleněn. Všichni zástupci jsou poměrně citliví na standardně dobrou kvalitu vody. Někdy se může zdát, že uhynou zdánlivě bez příčiny i když ostatní případní obyvatelé nádrže jsou ještě dlouho v naprostém pořádku bez výměny vody. Všechny druhy je vhodné chovat v dlouhých, dobře přikrytých nádržích s jemným pískem na dně. Ryby téměř neustále probírají písek, zda v něm nenajdou drobné bezobratlé živočichy, kteří tvoří v přírodě převážnou část jejich jídelníčku.

 


Xenotilapia ochrogenys „Ndole“

 

  Xenotilapia ochrogenys „Ndole“ – dorůstá do 12 cm. Samci patří svou barevností a černými skvrnami na bocích k nejhezčím zástupcům rodu. Jak již bylo zmíněno, v době tření ohraničují své teritorium věžičkami z nasypaného písku. Počet mladých z jednoho výtěru se pohybuje okolo 30 ks.

 

           

 


Xenotilapia ochrogenys Mzuri

 

 

            

 


Xenotilapia papilio

 

  Xenotilapia papilio  - tento druh sestává rovněž z několika barevných forem.

Skupina ryb označovaná jako „Sunflower“ má většinou žlutou hlavu nebo alespoň její část a tato žlutá přechází na těle do světle hnědé. Ve hřbetní ploutvi se nachází výrazná kresba buď vypadající jako „paví oko“ nebo uspořádaná do různých, rovněž výrazných obrazců.

 

       

 


Xenotilapia papilio Isanga

 

         

 


Xenotilapia papilio Tembwe

 

  Jeden z nejkrásnějších zástupců druhu, ale troufnu si říci i z jezera je X. papilio z oblasti Tembwe. Velkého rozšíření v chovech akvaristů se asi v nejbližší době nedočkáme, neboť X. papilio Tembwe je zástupce řadící se mezi velmi obtížné chovance, ať již z důvodu šokování při transportu, lekavosti, vnitrodruhové nesnášenlivosti apod.

  Při tření dominantní sameček dokáže zatlačit celou zbývající skupinu i ve dvoumetrové nádrži

na ¼ plochy, aby měl dostatek klidu na tření. Málokdy ovšem samička donosí larvy až do doby předávky snůšky samečkovi, neboť samečkova agresivita po vytření postupně klesá a pár se zapojí do skupiny, kde neustále drobné hašteření nepřispívá k vývoji jiker. Nosící samička je buď sama frustrována neustálým neklidem ve skupině nebo sama vyvolává šarvátky, aby si zajistila větší prostor.

  Lepších úspěchů jsem dosáhl v chovu po páru, ovšem v těchto případech jsou rodiče zase velmi plašší a lekaví, což zase vede ke stresu vedoucímu někdy až ke zničení snůšky. Ani zespolečenštění s jinými i tolerantními druhy nebylo úplně bez problémů. Např. několikrát jsem pozoroval vyslovené boje mezi samečkem X. papilio Tembwe obhajující teritorium pro svou „nosící“ družku a samečkem P. nigripinnis Blue Neon.

 

Xenotilapia papilio Tembwe  Xenotilapia papilio Tembwe  Xenotilapia papilio Tembwe   

 

      

 


Xenotilapia nigrolabiata Red Princess